Abdulrazak Gurnah - I v malých životech je něco hrdinského

Když v roce 2021 zaznělo jméno Abdulrazaka Gurnaha při vyhlašování Nobelovy ceny za literaturu, svět začal mluvit především o kolonialismu, migraci, uprchlictví a rasismu. Pod povrchem těchto silných témat jeho románů však běží ještě jedna velmi hluboká a důležitá linka. Téma ženské identity. Žen, které vyrůstají ve světě, v němž o jejich životě rozhodují otcové, bratři, společenské zvyky a tradice nebo náboženství. Píše o ženách, kterým není dovoleno svobodně volit, a přesto si nějakým způsobem hledají cestu ven ze svých nesvobodných životů.

 

Abdulrazak své knihy nepovažuje za aktivistické, ale velmi přesně v nich ukazuje, co se stane, když člověku, a často právě ženě, není dovoleno být svobodným. Narodil se v Tanzanii a své dětství chlapce smíšeného arabského a afrického původu a později dospívajícího uprchlíka ve Velké Británii popisuje ve svých knihách. Vyrůstal na Zanzibaru v prostředí, které bylo kosmopolitní i hluboce tradiční zároveň. Přístavní město spojovalo Afriku, Arábii, Indii i Evropu. Lodě přivážely obchodníky i neuvěřitelné příběhy ze světa, ale bezprostřední Abdulrazakův svět byl světem mužů a od žen se očekávalo pokorné mlčení. Chlapci mohli chodit do školy, dívky ne. Abdulrazakova matka a tety vyrůstaly bez možnosti učit se číst a psát a všichni to považovali za součást kultury. Tu automaticky přebíraly celé generace, často i lidé, kteří sami nechtějí nikomu ubírat práva.

 

V románu Farewell Zanzibar nejde jen o nezávislost, ale spíše o právo být aktérem vlastního života. Nezávislost si často představujeme jako velkou revoluci, že žena může odejít od partnera, být ekonomicky soběstačná, vzdorovat systému. Gurnah ale píše i o drobných revolucích žen, které se rozhodnou milovat nevhodného muže nebo začnou psát básně. Jeho hrdinky málokdy bourají svět, ale pomalu a systematicky si v něm vytvářejí prostor k nádechu. V mnoha knihách bývají ženy symbolem mateřství, sexuality nebo síly, ale u Gurnaha jsou především lidmi. Nejsou dokonalé, nedělají vždy správná rozhodnutí a selhávají. Často se bojí, ale vždy mají bohatý vnitřní svět. Ve Farewell Zanzibar například sledujeme několik generací žen. Rayhanin život je určován pravidly, která sama nevytvořila, láska se pro ni stává přestupkem a stud dědictvím předávaným z generace na generaci. Farida je na první pohled nenápadná postava, která v sobě ale skrývá mnohem větší odpor, než okolí čeká. Džamila je zástupkyní nové generace hledající vlastní hlas a identitu a jiný způsob života. Tyto ženy nejsou feministickými ikonami, působí realisticky, ale o to silněji a věrohodněji. Gurnah píše o nespravedlnosti vůči všem slabším a klade si ve svých dílech otázku, co se stane s člověkem, když nemá moc nad vlastním životem.

 

On sám přijel do Anglie jako osmnáctiletý mladík, který nikdy dříve necestoval, a hned začal psát o místě, odkud pocházel, o východní Africe, kterou mnozí lidé neznali. Kniha Farewell Zanzibar pojednává o dějinách Tanzanie, nuceném i dobrovolném odchodu do exilu, důsledcích kolonizace, osamělosti a utrpení žen i mužů, když je jejich společnost, kultura, náboženství či dokonce gender uzavírají do mentálních vězení. Exil, ať už chtěný nebo nechtěný, je zkušeností, kterou procházejí mnohé postavy knihy, od nuceného přesídlení dvanáctiletého chlapce u moře přes odyseu pětašedesátiletého muže do Británie až po studenta Rašída, který opouští Zanzibar těsně před nezávislostí země. Román se odehrává ve dvou obdobích, v roce 1899 a potom v 50. a 60. letech. Začíná příběhem cizince, Angličana, který přijíždí do malého pobřežního města ve východní Africe poté, co téměř zemřel při přechodu pouště. Zachrání ho místní rodina, což zdůrazňuje potřebu přijmout druhého člověka a projevit pohostinnost bez ohledu na jeho původ a v jistém smyslu obrací stereotyp naruby. Později sledujeme pár na Zanzibaru, který má tři děti, Faridu, Amina a Rashida, a Rashid odjíždí studovat do Británie krátce před nezávislostí v roce 1963. Román Abdulrazaka Gurnaha Farewell Zanzibar je mnohovrstevnatý příběh o lásce, kolonialismu, migraci, rodinných tajemstvích a především o tom, jak minulost dlouho přežívá v životech dalších generací. Je to zároveň román o opuštění, což naznačuje už samotný originální název Desertion, opuštěnost. Lidé zde opouštějí domovy, milované osoby, vlastní zemi i části sebe sama a někdy jsou sami opuštěni.

 

Dvě hlavní časové linie jsou od sebe vzdálené přibližně šedesát let a postupně se ukazuje, že spolu hluboce souvisejí. Na konci 19. století místní muž Hassanali, který pečuje o mešitu, najde vyčerpaného a téměř mrtvého Evropana Martina Pearce, Angličana, cestovatele a orientalistického učence, jeho rodina se o něj postará a vzniká vztah mezi Martinem a Hassanaliho sestrou Rehanou. Jejich láska se odehrává ve stínu tajemství a studu a Gurnah v ní stále připomíná otázku moci, může být vztah mezi kolonizátorem a kolonizovanou skutečně rovnocenný, kdo má možnost odejít a kdo nese následky. Martin nakonec odchází, Rehana zůstává a zůstává i stigma. Ve druhé polovině 20. století na Zanzibaru, těsně před nezávislostí a následnou revolucí, poznáváme rodinu se sourozenci Rashidem, Aminem a Faridou. Vyprávění se zaměřuje na Rashida, který chce studovat, krátce před nezávislostí odjíždí do Británie a po revoluci a vlně násilí se postupně stává člověkem mezi dvěma světy, ani doma, ani v cizině. Kolonialismus Gurnah neukazuje jako konflikt dobrých a zlých, sleduje spíš, jak mocenské struktury pronikají do intimních vztahů, rodin i představ o tom, kdo smí být s kým. Velkým tématem jeho knih je mezigenerační přenos, to, co jedna generace nevyřeší, další generace často nese dál, mlčení, tajemství a pocity hanby, ale stejně tak se dědí odolnost. A i v malých životech je něco hrdinského.

 

Ženy v Gurnahových knihách tuto myšlenku zosobňují nejvíc. Znovu a znovu se navzdory všemu pokoušejí přežít, a někdy se také navzdory všemu pokoušejí žít po svém. Po svém se staví na odpor láskou, laskavostí a soucitem. Schopnost zachovat si lidství ve světě, který dokáže být tak krutý, je skrytým motorem ženských postav Gurnahových románů. Pokud tedy hledáte autora, který nebude ženy idealizovat ani zplošťovat, ale ukáže jejich život v celé jeho složitosti, Gurnah jistě stojí za pozornost.

 

U nás jsou díla tohoto autora vyprodanou stálicí, ale náš hlídací pes je vám bezpečně ohlídá. Knihy Abdulrazaka Gurnaha u nás na Restoriu najdete tady.

Čtěme spolu, leťme spolu do příběhů. Restorio vám dá křídla.