Anna Karenina, žena, která odmítla nosit společensky přijatelnou masku

Román se soustředí na tři důležité manželské páry. Annu a Alexeje Karenina v Petrohradu, Dolly a Steva Oblonské v Moskvě a Kitty a Kosťu Levina na venkově. Důležitou a dost destabilizující roli tu má i okouzlující svobodný důstojník Alexej Voronský. Všechny tyto postavy jsou aristokraté a všichni mají v manželství pořádné problémy. Nejdůležitějším manželským párem v románu jsou ale Anna a Alexej Kareninovi. Anna je neuvěřitelně krásná a Karenin, její manžel, je kariérně orientovaný muž s důležitou vládní funkcí, který bere své povinnosti nesmírně vážně, až do té míry, že se s ním Anna nudí. Žijí v chladném a byrokratickém Petrohradu a mají osmiletého syna Sergeje. Pak přichází starý mládenec Vronskij a Annu Kareninovi vytrhne. Hlavní zápletka se soustředí na Annu, která opouští svého manžela Karenina kvůli jinému muži, Vronskému. S Annou se setkáváme na vlakovém nádraží, kde je svědkem toho, jak muž padá pod jedoucí vlak a zemře, a také se tu Anna setkává s pohledným důstojníkem Vronským, který se kvůli Anně rozhodne štědře darovat peníze rodině nešťastné oběti vlaku, aby se ukázal. Tolik zápletka.

 

Anna Karenina se často považuje za symbol ženy, která odmítla žít za maskou a zaplatila za to cenu, kterou patriarchální společnost ženám účtuje vysoko. Dá se číst jako napínavý milostný příběh, který vás vtáhne a nepustí. Je to však také kniha, s níž můžete dospívat. V patnácti letech to bude přímočarý příběh o ztracené lásce. O pár let později se vám v něm začnou vynořovat dříve netušené vrstvy. Tolstoj s vámi totiž vede dialog na několika úrovních. V textu se občas mihne jemná ironie, která vás přiměje přestat brát věci doslova, začít postavy zpochybňovat, více se ptát. Zároveň máte na konci jakoby velmi jasný pocit, co si autor myslí a kam vás chce dovést. To je u ruských autorů časté, Tolstoj ale skutečně mel měl pevné etické a morální názory a je to v knize znát. A podle nás z tohoto rozporu vzniká fascinující napětí, kdy Tolstoj dokáže mít jasný názor a přitom stvořit mimořádně živou postavu, nad kterou nelze vynést jednoznačný soud. Anna je napsaná jako sympatická, inteligentní, krásná žena s velkým citem a chutí žít, a zároveň je jí do charakteru vepsaná celá řada nedostatků. Je to jedna z těch postav, které vám vyskakují ze stránky jako skutečný člověk, někdo, koho máte chvíli chuť obejmout a chvíli s ním zatřást. Anna je přitažlivá a zároveň se postupně ukazuje, že její pád má vlastně jakýsi vlastní vnitřní motor. Jakoby si za něj v jistém smyslu mohla sama, protože někdy odmítá vidět realitu a čelit těžkým otázkám, které by ji mohly zachránit.

 

Anna zároveň ztělesňuje symbol společenského ideálu, který se v jediném okamžiku dokáže změnit ve společenský problém. Na povrchu se blíží ideálu aristokratické ruské manželky sedmdesátých let devatenáctého století. Umí být kultivovanou hostitelkou, elegantní společenskou ženou, dokáže zvládat salonní svět s lehkostí a grácií. Tolstoj ji píše i jako literární typ, inteligentní a kreativní osobnost moderního. Čte anglické romány a píše dětské knihy. Obléká se střídmě, neokázale, a o to více přitahuje pozornost. Je to žena, která působí konvenčně, ale její vnitřní princip je silnější než scénář, který pro ni napsala společnost. Oním vnitřním principem je střet lásky a povinnosti. Anna věří, že láska je silnější než společenská pravidla, než potřeba udržet dokonalý obraz dokonalé rodiny. Karenin po ní žádá právě tohle. Aby zůstala kvůli fasádě spokojeného bezchybného manželství. Karenin je v románu symbolem povinnosti, konvence, formální správnosti, muž, který žije víc úřadem než emocemi. A Anna s ním tuto hru odmítne hrát. Stává se tím symbolem ženy, která odmítne hrát svou roli. Jenže společnost přesně ví, jak takovou ženu trestat. Anna je také symbolem dvojího společenského metru. Tolstoj tak na Annině příkladu ukazuje svět, kde mužská nevěra projde snáz než ženská. Její bratr Stiva žije morálně mnohem volněji a prakticky za to neplatí. Anna však dostane účet v podobě ostrakizace, společenského vyhnanství, které ji postupně odřízne od „civilizované společnosti“.

 

A vyhnanství se stává dalším symbolem. Anna se ocitne mimo pravidla, která lidé běžně ad bez výhrad přijímají. Její izolace působí jako sociální smrt. V jedné z nejvýraznějších scén jde do opery s vědomím, že se setká s výsměchem a pohrdáním. To je gesto ženy, která odmítá beze slova zmizet a vzdát se. Román však Annu popisuje nejen jako rebelku, akcentuje výrazně i její mateřství. Tohle je často pro čtenáře překvapivý detail. Anna se tajně vrací do bývalého domova, aby viděla syna Seryozhu na jeho narozeniny. Karenin jí nabízí rozvod, který by jí formálně přinesl svobodu, Anna ho odmítne, protože nechce přijít o syna. Láska k dítěti pro ni znamená ostrou hranice, přes kterou nedokáže přejít. Ze všech sil se snaží udržet svůj svět pohromadě, i když se jí rozpadá. A do toho vstupuje Vronskij a s ním další symbolický motiv románu. Jeho vášeň je silou osvobozující i ničivou zároveň. Vronskij je okouzlující, bohatý, charismatický a zdánlivě ochotný obětovat kvůli lásce postavení i kariéru. Tolstoj ale i jemu nechává lidské vady a limity. Annina tragédie je dokonána. Anna touží po absolutním úniku do lásky bez hranic, jenže Vronskij zůstává člověkem. A když Anna začne cítit, že už ji možná nemiluje, že s ní možná zůstává jen ze slušnosti, její největší noční můra se vrací.

 

Navíc Tolstoj si pohrává i se symbolikou opakování, protože Vronskij i Karenin se jmenují Alexej. Jako by román nenápadně naznačoval, že hledání nového a lepšího někdy přinese jen jinou verzi téhož napětí a dramatu. Dnešní optikou bychom to možná popsali jako vztahový vzorec. A do toho Tolstoj přidává druhého hlavního protagonistu Levina. Román celý stojí hlavně na dvou velkých postavách. Levin hledá smysl života, víru, oporu i návod na život. Anna hledá lásku, autonomii a pravdivý život bez společenské masky. Jsou tu vedle sebe dvě cesty snahy o nalezení štěstí ve světě, který se otřásá v základech. Tolstoj ve svém díle skrze rozpad manželství a další nešťastné vztahy ukazuje i širší rozpad starého imperiálního Ruska po reformách a zrušení nevolnictví. Jako by rozpad domácností zrcadlil rozpad tehdejší společnosti.

 

A ještě jeden detail, který stojí za to zdůraznit, protože krásně ukazuje, jak hluboce se román zabývá ženami. Tolstoj vás zavede i do pokoje, kde Kitty rodí. Mužský autor devatenáctého století píše o porodu a o ženské zkušenosti z velmi intimní blízkosti. Tím ukazuje, že ho téma postavení žen zajímalo mnohem víc, než by si člověk mohl myslet. Román zkoumá ženskou krásu i objektivizaci žen, zkoumá podstatu romantické lásky a zároveň ukazuje, jak málo možností měla kreativní a inteligentní žena v ruské společnosti tehdejší doby, aby mohla žít pravdivý život.

 

Anna Karenina je román, který nás čtenáře vede k otázkám, jak žít, co je společenská povinnost, co je láska a kde leží hranice mezi pravdou a společenským přizpůsobením. U Tolstého to nejsou prázdné filozofické pojmy. Pro něj jako autora i jeho osobně jsou to otázky zásadní. O tom si ale popovídáme až příště.

 

Pokud bude zrovna některá z knih Lva Tolstého nedostupná, náš hlídací pes vám ji bezpečně ohlídá. Jinak knihy tohoto autora u nás na Restoriu najdete tady tady.

Čtěme spolu, leťme spolu do příběhů. Restorio vám dá křídla.