Georges Simenon, tvůrce důvtipného komisaře Maigreta

Psychologické a detektivní romány s sebou přinášejí nezaměnitelné kouzlo. Dokážou pohltit čtenáře natolik, že knihu dočtou klidně za jediný večer. Aby to však bylo možné, musí autor ovládat umění poutavého vyprávění. Georges Joseph Christian Simenon to bezpochyby uměl.

Simenon se narodil 13. února 1903 v belgickém Lutychu do rodiny Désiré a Henriette Simenonových. Měl o tři roky mladšího bratra Christiana, kterého matka zjevně upřednostňovala, což Georges nesl velmi těžce. O to více vzhlížel ke svému otci, jenž se později stal předlohou pro slavnou postavu komisaře Maigreta.

Už ve třech letech se malý Georges naučil číst a s nadšením se nořil do knih. Ve škole vynikal zejména ve francouzském jazyce. Silný vliv na něj měla i čtvrť, kde rodina žila – často se zde potkával s uprchlíky z východní Evropy, což zásadně ovlivnilo jeho pozdější tvorbu.

Během středoškolských studií vážně onemocněl jeho otec a Georges musel školu opustit, aby finančně pomohl rodině. Po několika neúspěšných pracovních pokusech se uchytil jako reportér. Díky úspěšným článkům se brzy přesunul do kriminální rubriky a dělal rozhovory s významnými osobnostmi světové politiky.

V roce 1923 se oženil s Régine a manželé se přestěhovali do Paříže. Tam se Simenonovi dařilo nejen v žurnalistice, ale začal si budovat jméno i jako spisovatel – především díky úspěšným krátkým povídkám. Manželství však poznamenaly autorovy četné nevěry a skončilo rozvodem v roce 1950. Den po rozvodu se oženil se svou sekretářkou Denyse.

Již jeho první román Le roman d'une dactylo (1924) zaznamenal úspěch. Z dalších děl stojí za zmínku Les Fiançailles de M. Hire (1933), Le Bourgmestre de Furnes (1939), La veuve Couderc (1942) nebo Pedigree (1948).

Největší slávu mu přinesla postava geniálního komisaře Julese Maigreta, který se objevil v celkem 85 příbězích. Čtenáři si jej zamilovali pro jeho logické myšlení, kladení zvídavých otázek a schopnost rozplést i ten nejsložitější případ. Mezi nejznámější tituly patří Maigretův omyl a další příběhy (1944), Maigret a inspektor Protiva (1947), Můj přítel Maigret (1949) nebo S úctou Maigret (1964). Popularita postavy vedla k mnoha filmovým a televizním adaptacím.

Na sklonku života trpěl Simenon vážnými zdravotními problémy a byl upoután na invalidní vozík. Zemřel 4. září 1989 ve švýcarském Lausanne. Během svého života napsal přibližně 200 románů a 150 povídek. Mnohá díla publikoval pod svým jménem, ale nebál se využívat ani pseudonymy – například G. Sim nebo Monsieur Le Coq. V roce 1966 mu byla udělena prestižní cena Edgara Allana Poea The Grand Master. Detektivky Georgese Simenona najdete tady.

Čtěme spolu, leťme spolu do příběhů. Restorio vám dá křídla.