Lynette Noni a co o ní nejspíš nevíte

Lynette Noni, autorka The Medoran Chronicles, o svém díle říká, že vlastně celá série je takový Harry Potter, Narnie a X-Men dohromady. Vypráví příběh, ve kterém šestnáctiletá dívka Alex projde dveřmi a ocitne se ve fantasy světě Medora. Zjistí, že jediný člověk, který ji může dostat domů, je ředitel Akarnae Academy, školy pro teenagery s nadpřirozenými schopnostmi, jenže ten zmizel. Takže Alex nastoupí na Akarnae jako studentka a čeká, až se ředitel vrátí, zatímco se sama snaží najít cestu domů. A mezi tím dělá spoustu věcí, navštěvuje bojové hodiny, lukostřelbu, jízdu na koni, vůbec ničemu nerozumí, školní knihovna je živá a mluví s ní, je to celé dost zvláštní… a pak je tu jeden padouch a Alex prostě tak nějak musí zachránit svět. O románu Whisper zase Lynette říká, že je to Stranger Things, Divergence a trochu Jason Bourne.

 

Sama o sobě říká, že vášnivá čtenářka byla vždycky. Jako dítě byla úplný koňomaniak, takže hltala všelijaké koňské série, třeba Thoroughbred, a taky Goosebumps a podobně. Fantasy prý původně číst nechtěla, ale ve škole v sedmé třídě museli číst Obernewtyn od Isobelle Carmody, a tak se do představy jiného světa, do fantasy zamilovala. Pak přišla Narnie, později Harry Potter a všechno si sedlo.

 

Vlastní knihy začala Lynette psát ve 24 letech, i když jako malá nikdy nechtěla být spisovatelka. Dokonce prý neměla ve škole ráda angličtinu. Byla přírodovědný a hudební typ a angličtinu brala jako povinnost, což ji dnes mrzí, přála by si víc znát Shakespeara a všechno, co se ve škole učili. V rozhovorech zmiňuje, že byla „hudebňačka“, šlo jí to a byla to pro ni zábava. Má na hodiny hudební výchovy spoustu vzpomínek. Sama hrála na flétnu od páté do desáté třídy. Na střední škole měla zase skvělou učitelku chemie, díky které se do chemie zamilovala. Vysvětlila ji způsobem, který Lynette konečně dával smysl. Asi proto se chemie objevuje i v jejích knihách.

 

Ve škole Lynette ještě vůbec nevěděla, co chce dělat. Měla kamarády, kteří už od třetí třídy věděli, čím budou, ale ona do 12. třídy pořád nic. Tak se zapsala na University of Queensland na Bachelor of Arts a řekla si, že zkusí různé obory. První rok studovala psychologii, žurnalistiku, akademické psaní, sociologii, velký mix předmětů. A zamilovala se do sociologie, protože učí o lidství a chování. Ale ani po tom nevěděla, co chce dělat. Má bakalářský titul v behaviorálních vědách, ale do tohoto oboru po studiích nenastoupila. Dostala práci u fotografické firmy a pracovala tam pět let. A právě během toho začala psát. Říká, že znalost lidského chování jí pomohla dostat se do hlavy postav a brát je jako skutečné lidi.

 

Jako dítě chtěla prý být akrobatka, jako puberťačka veterinářka, hlavně kvůli koním, protože byli drazí a ten její byl pořád zraněný nebo nemocný. :) No, cest na výběr bylo hodně, ale nevěděla, jak si vybrat. Do psaní pak tak trochu spadla.

 

Whisper i Medoran Chronicles mají ženské vypravěčky, ale Lynette napsala i díla z mužského pohledu a miluje nahlížet mužům do hlavy, zkusit jiný způsob uvažování. A podle ní vlastně nejsou tak odlišní, zvlášť když tu postavu vytváří. Sama říká, že nečekala, jak moc si psaní mužského pohledu užije. Důvod, proč většinou zůstává u ženské hrdinky, je prostý, že ona sama byla teenage dívka. Snáz se tak opírá o vlastní zkušenost a lidi, které v tom věku znala. Těžko by psala postavu, ke které se v ničem nevztáhne, neuměla by jí udělat uvěřitelný portrét.

 

Říká, že píše knihy v krátkých obdobích, protože má hroznou paměť. Takže píše a píše dál, dokud neskončí. Také prý proto, že neplánuje dopředu, chce vědět, co se v jejím příběhu stane. Nedokáže si v pět odpoledne říct „dokončím větu a dost“. Když je hrdinka uprostřed akce, rozmýšlí se, jestli zabijí ji, nebo zabijí někoho jiného a jak z toho ven, a musí znát odpověď. A najednou jsou tři, čtyři, pět ráno a ona už nevidí na obrazovku. Pak se snaží aspoň na pár hodin usnout, což je hrozné, protože ptáci už zpívají a svítá. Tělo je připraveno na další den a mozek prosí o spánek. Takže to je její velký autorský zvyk, psát v kuse. Pár věcí si hlídá denně, hodinu pohybu bez ohledu na všechno, to kvůli duševní hygieně. A ještě se prý snaží v tomto období aspoň jednou denně jíst :) Také jí pomáhá, že píše v krátkých sprintech. Dracoru napsala za 40 dní, čtvrtý díl za 28 dní, poslední asi za 26 dní. Nespí, než knihu dokončí. A pak vyhoří a spí dlouho. Snaží se pak mít pro sebe aspoň pár dní volna. Ale vždy podle potřeby, když psala Whisper a zároveň Grey Veil, jakmile něco u Whisperu dodělala, přepla na další knihu.

 

Kdyby měla psát pod pseudonymem, tak by to prý bylo Lynette Noney. Protože Noni není její příjmení, je to prostřední jméno. Říká, že technicky už tedy pod pseudonymem píše.

 

Sama říká, že některé její knihy by se daly přirovnat k Disney příběhům. Whisper prý ne, ten je sice čitelný pro teen, není tam nic přehnaně explicitního, ale je mnohem temnější, je to víc thriller, ale ostatní knihy by se podle Lynette k Disney klidně přirovnat daly. Mají takovou esenci jako třeba Mulan, její postava je vržena do situace a má za úkol hlavně nezemřít. Taky se proměňuje v něco, čím zpočátku není, a pracuje na tom, aby se tam dostala. Možná i Na vlásku v některých ohledech. A Dracora? Klidně prý Jak vycvičit draka. Nejvíc s Lynette ale rezonuje Kráska a zvíře a síla charakterů, kdy člověk neví, kdo je bestie a kdo ne a vše se proměňuje.

 

Kdyby mohla posadit pět svých postav k jednomu stolu, tak by to byl určitě Niyx, pak Alex, protože je to Alex a zná všechny, byla by středobod a zároveň trochu trapná. Také rozhodně Aven a kdyby tam byl Aven, tak by tam měl být i bratr kvůli dynamice. A Jordan by flirtoval. :)

 

Kdyby měla sama doporučit knihy jiných autorů a byly by to knihy podobné jejím knihám, byla by to YA fantasy Six of Crows od Leigh Bardugo a její Grisha trilogie (Shadow and Bone, Siege and Storm, Ruin and Rising). Lynette se knihy líbily, úplně se do nich ponořila, protože se snadno čtou, mají plno dobrodružství a akce.

 

Teď když toho o Lynette víme tolik, bude pro nás zase o kus zajímavější se s ní setkat naživo. Těšíme se na HumbookFest!