Malý princ, Exupéry a fenomén dětského pohledu na svět

Možná Malého prince znáte jako milou knížku o chlapci z planetky s růží. Možná jako povinnou četbu, možná z citátu na hrnečky, diáři a instagramových postech. Kdo tohle dílo ale opravdu četl, ví, že Malý princ není něžné story o lásce a hvězdách, ale vlastně hodně hluboké existenciální zamyšlení. A po přečtení dnešního blogu už budete vědět, z čeho se příběh zrodil. Co si ze školy pamatujete o jeho autorovi? Že byl spisovatel a letec, že? Pojďme se tedy spolu projít pohádkovým krajem jeho života a třeba vás něčím překvapíme. Co vy na to?

 

 

Celým jménem se jmenoval Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry. Narodil se roku 1900 ve francouzském Lyonu do staré šlechtické rodiny. Jeho otec hrabě Jean de Saint-Exupéry pracoval v pojišťovnictví. Když byly Exupérymu pouhé čtyři roky, otec zemřel a matka Marie de Fonscolombe zůstala sama s pěti dětmi. Antoine prožil dětství na venkovských sídlech a zámcích, kde mohl celé dny žít v pohádkovém světě tajuplných zahrad, pátrat na půdách plných zapomenutých starožitností a kouzelnou okolní krajinu. Zámek Saint-Maurice-de-Rémes patřící tetě Antoinovy matky byl jedním z nich. Rodina tu trávila čas od jara do podzimu. Přízemí domu a nákladně zařízené komnaty byly otevřené jen dospělým a malé děti do nich nikdy nesměly vstupovat. Svět dětí a dospělých měl velmi pevné hranice. Od dětství měl velmi úzký vztah ke své matce, i když hlavně se o děti celoročně staraly guvernantky. Profesorka z Lyonu za dětmi dojížděla jednou týdně a matka je vyučovala hudbě. Malý Exupéry velmi brzy začíná tvořit, psát básně a zkoumat umělecký svět. Do školy nastoupil v devíti, po církevní škole řádu Bratří křesťanských škol v Lyonu přešel do nejlepší tehdejší školy jezuitské koleje Panny Marie od Svatého kříže v Le Mans. Tam bydleli rodiče Antoinova zemřelého otce. Malý Antoine tam v postavě dědečka potkává svého budoucího geografa. Nebyl to šťastný čas v atmosféře disciplíny a nesvobody. Chtěl vydávat časopis, ale ten mu jezuité zakázali. O prázdninách ale žil zase svobodně a jezdil téměř každý den na kole na blízké letiště. Vyptával se mechaniků na pilotovaní a v roce 1912 se letadlem i proletěl.

 

Po vypuknutí 1. světové války přestoupil do nové školy Collége de la Villa Saint-Jean ve švýcarském Fribourgu ve Švýcarsku a zůstal tam až do roku 1917. Učitelé v malebné horské krajině byli úplně jiní než ti v Le Mans a Exupéry tu byl spokojený. Po maturitě v roce 1917 zkoušel přijetí na námořní akademii, ale to se mu opakovaně nepodařilo. Zapsal se tedy na Akademii výtvarných umění do ateliéru architektury. K výkonu vojenské služby v roce 1921 nastoupil jako letecký mechanik a později se stal vojenským letcem. Létal po světě, ale už v roce 1923 byl vážně zraněn a z armády propuštěn. V roce 1924 nastoupil jako prodejce u firmy Saurer vyrábějící nákladní automobily, ale za necelý rok a půl neprodal jediný automobil. Po prvním nenaplněném zamilování a krátké úřednické praxi se Exupéry vrátil k létání a od roku 1926 létal vyhlídkové lety nad Paříží a později poštovní linku. Později se stal velitelem základny v Cap Juby v Mauretánii. Místní vzbouřenci tady napadali letadla, unášeli piloty a požadovali výkupné. Antoine se učil arabsky, cítil se v tom exotickém prostředí divoké přírody Afriky na břehu moře šťastný. Tam začala vznikat kniha Kurýr na jih. Od roku 1929 pracoval jako ředitel dopravní společnosti v Buenos Aires v Argentině. Našel si tu přátele a získává rytířský Řád čestné legie. A také tu poznává lásku svého života Consuelu Suncin de Sandoval a vzal si ji za ženu.

 

Rok 1933 byl pro Exupéryho smutný. Bál se vývoje v Evropě, špatné finanční situace, měl potíže v manželství a přišel o práci. A při jednom zkušebním letu u nové firmy udělal chybu a při přistávání na vodní hladině se jeho letadlo překotilo. V roce 1934 spolupracoval na filmu o letecké lince Air France mezi Marseille a Alžírem a byl vyslán na přednáškové turné kolem Středozemního moře, aby šířil slávu francouzského letectví. Kvůli vysoké finanční odměně přijal výzvu k rekordu přeletu z Paříže do Saigonu, ale zřítil se svým navigátorem v libyjské poušti. Několik dní bloudili bez vody a jídla, trpěli halucinacemi a život jim zachránili až beduíni. Právě tato zkušenost se později stala jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro Malého prince. Deník L’Intransigeant vydával úspěšně seriál o tomto dobrodružství.

 

V roce 1936 se Exupéry vydal do Španělska, kde vypukla občanská válka, aby o ní napsal článek. Manželství dospělo k rozchodu. Začátkem ledna 1937 se i s letadlem nalodil na loď a připlul do New Yorku. Ale při startu z Guatemaly došlo k nehodě a po ní musel strávit měsíc v nemocnici. Psychicky zničený se vrátil do Evropy a navštívil místa důležitá pro jeho dětství. Za román Noční let získává literární cenu Prix Femina, přispívá do novin a časopisů, snaží se pokořit letecké rekordy, znovu havaruje a v roce 1939 je jako voják znovu povolán k letectvu, nepodaří se mu létat stíhačkou. Je plný vzteku. Když 22. června 1940 podepsala Francie s Německem ponižující příměří, které předalo nacistům přímou kontrolu na strategickém severu a západě Francie včetně Paříže a celého pobřeží s Atlantikem, byla to poslední kapka a Exupéry odjíždí do Ameriky. Žije v bytě u Central Parku a pobírá autorské honoráře, je slavný a získává Národní knižní cenu za rok 1939.

 

S americkou armádou se přesunul do severní Afriky a později na Sardinii a Korsiku. Snad největší zajímavostí však zůstává samotný osud autora. V létě roku 1944 se Antoine de Saint-Exupéry navzdory věku znovu zapojil do válečných průzkumných letů. Dne 31. července 1944 odstartoval z Korsiky k misi nad Středozemním mořem a už se nikdy nevrátil. Zmizel tedy podobně tajemně a nevysvětlitelně, jako odešel Malý princ na konci knihy. Všichni se jen dohadovali nad místem jeho zmizení, až v roce 1998 jeden rybář vylovil náramek se jménem Antoina de Saint-Exupéryho a v letech 2000–03 se našly u ostrova Rion zbytky vraku jeho letadla.

 

Příběh malého chlapce z jiné planety Malý princ vznikl právě v době, kdy se Exupéry nacházel daleko od domova. Když Saint-Exupéry během druhé světové války odešel do Spojených států, cítil se vykořeněný. Francie byla okupována, jeho přátelé byli rozptýleni po světě a on sám v daleké cizině. A tak začal psát Malého prince. Podle jeho přátel, původně vůbec neplánoval vytvořit dětskou knihu. Jen si prý bezděčně kreslil na ubrousky a kusy papíru malého blonďatého chlapce se šálou kolem krku, až se nakonec stal hlavním hrdinou knihy. Přestože se za výtvarníka nepovažoval, jeho akvarelové jednoduché kresby patří k nejslavnějším ilustracím v dějinách dětské literatury. Je to spíš tichá a místy až nepříjemná zpráva o tom, co se stane s člověkem, když dá v životě před životem přednost výkonu, hromadění majetku, egu a kontrole nad vším. Od svého vydání v roce 1943 oslovil tenhle příběh o pár kapitolách stovky milionů čtenářů a patří k nejpřekládanějším knihám na světě. Přestože v obchodech bývá zařazován mezi dětskou literaturu, už více než osmdesát let dokazuje, že dokáže oslovit každého, kdo si chce a dokáže klást otázky o přátelství, lásce, osamělosti, odpovědnosti a smyslu života.

 

Žil svůj život stále stejným divokým a dobrodružným způsobem jako v dětství. Udržel si tu magickou schopnost dívat se na vše tímto zvědavým objevitelským způsobem po celý život. Mnohokrát v něm havaroval, padal a zase vstával. I když v Malém princi Exupéry přináší hlubokou filozofickou úvahu o lidském vesmíru, v němž každá planeta, kterou Malý princ navštíví, představuje určitou lidskou slabost, nemoralizuje, popisuje vše s doširoka otevřenýma očima malého chlapce. Děti rychle intuitivně pochopí, co s postavami v knize není v pořádku, že král symbolizuje touhu po moci, domýšlivec potřebu obdivu, byznysmen posedlost vlastnictvím a zeměpisec odtržení od skutečného života, a mohou přemýšlet o tom, co je pro dospělé skutečně důležité. Malý princ pomáhá dětem rozvíjet empatii, ukazuje, že každý člověk má svůj vlastní příběh. Učí je chápat hodnotu přátelství prostřednictvím lišky, která vysvětluje, že vztahy vznikají pomalu a vyžadují čas. Ukazuje význam odpovědnosti, když Malý princ zjišťuje, že za svou růži nese odpovědnost právě proto, že ji miluje. A především připomíná, že věci největší hodnoty nejsou vidět očima. Saint-Exupéry jako by ukazoval, co všechno může z člověka vyrůst, když ztratí kontakt s pravou lidskou dětskou podstatou. Když přestane cítit, vnímat, pečovat, žasnout. Když zapomene, že život není závod, ale příběh.

 

Kolem knihy se postupně vytvořil celý kulturní fenomén. Malý princ byl přeložen do více než pěti set jazyků a dialektů, včetně latiny, starořečtiny ale i mnoha domorodých jazyků. Existují desítky divadelních adaptací, baletů, oper, rozhlasových her i filmů. Velký úspěch zaznamenal zejména animovaný film z roku 2015, který příběh představil nové generaci dětí. Ve Francii vzniklo muzeum věnované autorovi, po celém světě stojí sochy Malého prince a některá letiště, školy či knihovny nesou jeho jméno.

 

Malý princ rozhodně není jen jednou z nejkrásnějších knih všech dob. Roste spolu s každým svým čtenářem. Některé knihy totiž nestárnou, jen pokaždé vyprávějí trochu jiný příběh. K nejznámějším dílům A. de Saint-Exupéryho patří vedle Malého prince Citadela, Válečný pilot, Kurýr na jih, Noční let, Země lidí a Dopis rukojmímu. U nás nejdete knihy tohoto autora zde.