Meg, Jo, Beth a Amy, čtyři podoby ženství v Malých ženách
Na Malých ženách je podle nás krásné, že nabízejí čtyři rozdílné ženské cesty, které se někdy střetávají, někdy si odporují, ale dohromady tvoří mnohem širší mapu, než bylo v tehdejší literatuře obvyklé.
Jo March je z celého románu nejsilnější a nejdiskutovanější postavou, protože v sobě nese napětí mezi tím, co od ní společnost čeká, a tím, co sama cítí jako pravdivé. Je inteligentní, vtipná, impulzivní a od začátku má silný odpor k tomu, co se obecně považuje za úzkou definici ženskosti. Nezajímá ji půvab jako hodnota ženy pro okolí, nechce být uhlazenou dívkou připravenou k provdání a velmi brzy si je jistá, že psaní pro ni není jen záliba ale způsob existence. Právě v Jo je nejsilněji přítomná sama autorka Louisa. Nehledejte ale nějaký zjednodušený autoportrét, uvidíte spíš archetyp otázky, kterou si Alcott nesla životem. Jak může žena spojit city, rodinu a odpovědnost s vlastní tvořivostí a svobodou? Jo touží po lásce a vztazích, ale nechce, aby se její život točil jen kolem toho, komu bude patřit. O to zajímavější je její vývoj. Její síla se rodí pozvolna ze střetů, chyb, ztrát a postupného zrání. Když odmítne Laurieho, nejde o romantické gesto, ale o velmi důležitý moment potvrzení její vlastní identity. Jo dojde k tomu, že odmítá ve vztahu popřít sebe samu a tím se stává jednou z nejmodernějších literárních hrdinek 19. století. Její cesta ke psaní je stejně důležitá jako její cesta k lásce. Na začátku píše dramatická a efektní díla, později se ale její psaní promění v něco osobnějšího, pravdivějšího a hlubšího. Alcott se nám čtenářům velmi jemně snaží ukázat, že umělecké vyjádření roste spolu s tvůrcem. Jo se naučí vyjádřit se přesněji a pravdivěji, a tak dospívá a roste.
Amy March bývá často vnímaná jako ta povrchnější, elegantnější a více společensky orientovaná sestra, ale ona je přitom také extrémně zajímavou postavou. Alcott ji vykresluje jako protiklad k Jo, ale zároveň také představuje jednu z nejzajímavějších studií ženského růstu v celém románu. Amy od začátku velmi dobře chápe, že svět ženy posuzuje především podle vzhledu, chování, vkusu a společenské obratnosti. Zatímco Jo se vůči těmto pravidlům vymezuje, Amy se je učí číst a používat. Využívá zkrátka velmi obratně jiný druh inteligence. Její vývoj je pozoruhodný. Sledujeme, jak z dětské ješitnosti Amy postupně vyrůstá do ženskosti s obdivuhodnou disciplínou, sebereflexí a kultivovaností. Když si uvědomí, že se z ní nestane velká umělkyně, neznamená to pro ni tragédii, ale jen skutečnost, kterou je třeba přijmout. To, jak Amy dokáže zrale přehodnotit vlastní sen bez sebelítosti a dramatických gest, je mimořádně silný moment. Zajímavé je i její manželství s Lauriem, které bývá někdy čtenáři přijímáno s rozpaky. I zde ale vidíme Amyinu zralost. Vytvořili vztah, který stojí na rovnováze a kompatibilitě. Amy do románu vnáší velmi důležitou myšlenku, že ženská síla nemusí mít jen podobu vzpoury, ale i elegance, sociální gramotnosti, sebekázně a schopnosti pohybovat se vědomě ve světě.
Meg bývá vedle Jo a Amy často spíše nenápadná, ale i ona dělá těžké volby a klade si stejné otázky. I Meg touží po kráse, pohodlí a jistotě, protože vyrůstala s vědomím ztraceného společenského postavení. Velmi dobře si pamatuje, že jejich rodina kdysi měla víc, a tenhle pocit ztráty v ní zůstává. Když pak vstupuje do manželství s Johnem Brookem, musí se vyrovnat s realitou obyčejného života a s řadou každodenních rozhodnutí, tvrdou prací a mnoha omezeními. Meg na výzvách roste. Alcott její cestu popisuje jako proces, v němž se Meg učí, co znamená láska v podmínkách omezených prostředků a osobní zodpovědnosti. Meg v románu ukazuje, že i tradičnější ženská cesta může být hluboká a plná náročného vnitřního rozhodování. Meg vše zvládá v tichosti, s vytrvalostí přijímá stereotypní každodennost bez velkých gest.
Beth je z celého románu nejméně orientovaná na prosazení ve společnosti a bývá vnímána jako morální srdce příběhu. Její postava ztělesňuje laskavost, jemnost a obětavost, ale také křehkost. Beth jako by od začátku stála trochu stranou od světa ambicí, soutěže a společenského dění. Její přítomnost vytváří v rodině zvláštní klid. Beth je důležitá i pro Jo, protože právě ztráta Beth zásadně promění pohled Jo na život, lásku i psaní. Díky Beth román získává citovou hloubku, bez níž by sestry Marchovy nebyly úplné.
Teta March je v románu také nesmírně zajímavou postavou, protože reprezentuje starší společenský systém postavený na majetku, autoritách, společenském postavení a velmi jasných představách o roli žen. Je přísná, často nepříjemná a velmi dobře si uvědomuje rozdíly mezi tím, co je „vhodné“, a tím, co je nebezpečně svobodné nebo nevypočitatelné. Díky ní se v románu střetávají dvě představy o ženské roli. Svět tradiční, stabilní, svět správného chování, v protikladu ke světu vnitřního růstu, hledání a postupné proměny. Teta March je připomínkou, že společenské struktury mají konkrétní tváře, a že právě díky nim musí mladší ženy hledat vlastní místo ve světě. Je zajímavé, že nakonec právě ona předá Jo majetek, který jí umožní vytvořit něco nového. Starý svět tak nečekaně poskytne prostor světu novému.
Která ze sester Marchových je nejbližší vám? Jo, Amy, Meg, nebo Beth?
Knihy od Louisa May Alcott máme v nabídce spíše v anglickém originále. Pokud bude ale české vydání nedostupné, náš hlídací pes vám ho bezpečně ohlídá. Knihy od Louisa May Alcott u nás na Restoriu najdete tady.
Čtěme spolu, leťme spolu do příběhů. Restorio vám dá křídla.