Nofreeusernames, Olga Zbranek – Knihy, HumbookFest a život v permanentním kreativním módu

Říct, že Olga Zbranek HumbookFest založila, by nebylo přesné. Jeho první ročník se totiž konal na podzim roku 2016 a Olga nastoupila do Albatros Media až na jaře 2017. Tehdy ale dostala úkol, který měl pro další podobu HumbookFestu zásadní význam. A jí se opravdu podařilo z jednorázové akce vybudovat celoroční projekt se silnou online komunitou. Jak při každé příležitosti vytrvale opakuje, samozřejmě ve spolupráci a s mohutnou podporou mnoha dalších kreativců z Albatrosu. I díky tomuto společnému nadšení se HumbookFest postupně stal značkou, kolem níž vznikla vlastní komunita, tým mladých tvůrců, ambasadoři, videa, doporučení, novinky ze světa knih a každodenní komunikace se čtenáři. Jeho instagramový účet získal dokonce první místo ve Zlatém středníku v kategorii profil na sociálních sítích. Týmu se povedlo vytvářet místo, kde je čtení součástí identity a společného zážitku. Podle Olgy vytváří akce prostor, ve kterém je dovoleno být fanouškem po svém. A tým se snaží podporovat, motivovat, aby mohli dělat věci, ve kterých jsou dobří. To, co návštěvník zažije během jednoho dne na HumbookFestu, je výsledkem příprav, které mohou začínat dlouho dopředu. Zejména účast zahraničních autorů se může plánovat i několik let předem. Koho by chtěl každý na Humbookfestu každý potkat? Hvězdy by byly, ale pak přichází realita. Termíny, agentury, autorská turné, rozepsané knihy, vzdálenost, cestování, finance a desítky dalších okolností. Teprve kolem toho všeho postupně krystalizuje program. Vstupují do něj redakce, ambasadoři i další členové týmu a kombinují se zahraniční a čeští autoři, novinky, aktuální trendy a témata, která by mohla komunitu zajímat.

 

 

 

 

Olga Zbranek pracuje se sociálními sítěmi prakticky od jejich českých začátků. Zažila blogy, Facebook, YouTube, Snapchat, Instagram, TikTok i platformy, které mezitím téměř zmizely. A i když novinky prý Olgu někdy nejprve rozčilují, její silnou stránkou je, že rychle dokáže pochopit způsob, jakým lidé konzumují obsah a rychle se tomu přizpůsobit. Ať už jde o přesun od dlouhých youtubeových formátů ke kratším videím, podcastům, Reels, Shorts a TikToku, nebo změnu role starších formátů. Ani HumbookFest proto nemůže vypadat pořád stejně. Mění se platformy, trendy, členové týmu a především jeho publikum. Olga s humorem dodává, že ona sama by v něm zůstala, jen pokud by se z něj za pár desetiletí stal projekt pro čtenářky romantasy 50+. Její stopa v něm je už dnes ale velmi výrazná. Je sice makretérka, ale její práce rozhodně není jen o tom prodávat knihy, ale spíše spoluvytvářet prostředí, ve kterém je radost být čtenářem.

 

Dneska Nofreeusernames známe jako úspěšnou českou autorku young adult romantiky. Vydat knihu ale nebyl její dětský sen, jak to často slýcháme od jiných spisovatelů. Dokonce ani v dospělosti dlouho neuvažovala o psaní jako o něčem, za čím by měla cíleně jít. Pracovala ale stále s knihami a hodně četla, a tak ji občas napadlo, že by bylo hezké také něco napsat. Začala psát na platformě Storky, která pracovala s takzvanou chat fiction, příběhem vyprávěným prostřednictvím konverzací, podobně jako kdyby čtenář sledoval cizí Messenger. Byla to pro ni jako začínající autorku to byla ideální laboratoř. Učila se vyprávět příběh tak, aby chtěl čtenář pokračovat dál. A to se jí na Storkách dařilo velmi dobře. Až to vyústilo v nabídku napsat skutečnou knihu.

 

I její autorský pseudonym Nofreeusernames vznikl mnohem méně romanticky, než by člověk čekal. Pochází ještě z Twitteru, na němž si Olga chtěla změnit uživatelské jméno, jenže varianty, které zkoušela, už byly obsazené. Takže zbylo – "no free usernames". A přezdívka byla na světě. Když pod ní později uspěla se Storkami, dávalo smysl přenést jméno, které už čtenáři znali, také na obálku knihy. A přišla další výzva, překonat vlastní přesvědčení, že román napsat nedokáže. Vybrala si scénu uprostřed příběhu a napsala několik stran. A i když prý nebyla skvělá, dodnes Nofreeusernames radí začínajícím autorům: „Co nenapíšeš, to nepřepíšeš.“ Text, který zůstává pouze v hlavě, se nedá vylepšovat. Musíte být ochotni napsat i něco špatného a to potom zlepšovat. Nofreeusernames má také poměrně jasno v tom, co chce psát. Její doménou je young adult feel-good romantika. Bez velkých iluzí přiznává, že její hlavní mužští hrdinové by ve skutečnosti pravděpodobně neexistovali. Ale jsou napsaní tak, jak by si je ženy přály. A to se nám také líbí. prostě se také chceme na chvíli zamilovat do člověka, který možná neexistuje, a vstoupit do světa, který je o něco romantičtější než ten náš. V těžkém období puberty, školních nároků, složitých vztahů, sociálních sítí a nejistot mohou tyto příběhy pomoci si vydechnout a zasnít se. Do feel-good příběhu se Nofreeusernames zároveň snaží dostat skutečné problémy, ve kterých se mladý člověk může poznat, cítit se pochopený nebo si díky nim něco uvědomit. Nofreeusernames se aktivně zajímá o to, jak její čtenáři přemýšlejí. Ptá se jich, nechává je hlasovat, sleduje jejich reakce a někdy zjistí, že by sama vybrala úplně něco jiného než oni. Sociální sítě jí umožňují velmi konkrétně poznávat své publikum a Nofreeusernames je využívá jako malou průzkumnou laboratoř. Protože píše o teenagerech a sama už do této věkové skupiny nepatří, potřebuje vědět, co mladí lidé skutečně znají, poslouchají a používají. Když chce například vložit do knihy určitou písničku nebo popkulturní odkaz, udělá na Instagramu anketu a nechá hlasovat mladší sledující. A její snaha dobře znát člověka na druhé straně a vědět, co ho může z příběhu zbytečně vyhodit a co mu naopak umožní se do něj ponořit, se vyplácí. Čtenáři její knihy milují.

 

O knihách Nofreeusernames čtenáři na knižních fórech píší, že jsou lehkými, současnými a návykově čtivými příběhy, ke kterým si chodí pro radost a odpočinek. V recenzích se znovu a znovu objevuje, že se knihy čtou téměř samy, jsou přečteny během jednoho odpoledne nebo víkendu a dokážou zlepšit náladu. Čtenáři oceňují autorčin humor, svižný jazyk, romantické pošťuchování i schopnost zachytit svět dnešních teenagerů. Pro část publika se Ola stala doslova „comfort autorkou“, její čtenáři vědí, že u jejích knih mohou na chvíli vypnout, zasmát se, zamilovat se spolu s postavami a dostat přesně tu správnou dávku feel-good romantiky. Výrazným poznávacím znamením jejích knih je podle čtenářů mimojiné svět popkultury, který do příběhů přirozeně prorůstá. Filmy, seriály, hudba, muzikály, fandomy, playlisty, chatové konverzace, sociální sítě nebo QR kódy dělají z knih něco víc než jen klasické romantické příběhy. Čtenáři po dočtení dostávají chuť pustit si Pomádu, vrátit se k oblíbenému seriálu nebo si poslechnout playlist z knihy. Velkou pochvalu sklízí také grafické zpracování knih, kdy chaty, fotografie, ilustrace a další vizuální prvky se staly nedílnou součástí autorčina rukopisu. Nofreeusernames tak dokáže kolem příběhů vytvářet celý malý svět, který pokračuje i mimo stránky knih a přirozeně propojuje literaturu s prostředím, v němž její mladí čtenáři skutečně žijí. A s každou další knihou je podle ohlasů čtenářů vidět také autorský posun. Vedle romantiky a humoru se postupně objevují vážnější témata jako úzkosti, nespavost, tlak na výkon a dokonalost, negativní stránky sociálních sítí nebo rozdíl mezi tím, jak člověk působí navenek a co ve skutečnosti prožívá. Letní noci řada čtenářů označuje za dosud nejlepší či nejvyzrálejší autorčinu knihu a oceňuje propracovanější postavy i větší hloubku příběhu. Především ale z recenzí vystupuje jedno, Ola si vytvořila vlastní, snadno rozpoznatelný autorský rukopis a publikum, které se na další příběhy těší. Poznáte to, když recenze končí slovy : škoda, že už je konec; kdy bude další?

 

Nofreeusernames často píše příběhy zasazené do anglicky mluvícího prostředí. Pracuje tedy s představou Ameriky, kterou o ní máme prostřednictvím filmů, seriálů, knih a popkultury. Psaní pro ni navíc zřejmě zůstává zábavné i díky tomu, že v něm pořád něco testuje. Začínala s chat fiction, později do knih zapojovala fotografie, stories, playlisty nebo easter eggy propojující jednotlivé příběhy. Sama říká, že ráda experimentuje a u každého dalšího projektu potřebuje najít něco, co ji znovu nadchne. Jejím nejvýraznějším experimentem se pravděpodobně stal Den po dni, kniha ve formě adventního kalendáře. Jednotlivé části byly uzavřené a čtenář je postupně otevíral jako okénka adventního kalendáře.

 

V Young Adult literatuře často nerozhoduje klasická anotace nebo dlouhá recenze, ale jediný dobře komunikovatelný motiv, trope, jedna věta, určitý typ hrdiny nebo emocionální situace. Právě proto mají smysl booktrailery, cosplaye, fanarty, fotografie skutečných míst, moodová videa nebo fancasty a ty Nofreeusernames umí a podle všeho miluje. Ví, že YA segment dokáže z knihy vytvořit mnohem širší svět, který pokračuje mimo samotné stránky. Nofreeusernames sází především na autenticitu a průběžné pozorování toho, co samotná komunita sleduje, sdílí a komentuje. Z marketingu ví, že jednoduché video, v němž autor vezme mobil, ukáže svou tvář, drží knihu a normálně promluví, může prodejně fungovat lépe než profesionálně připravené bannery. Ona sama se dlouho bránila mluveným reelsům, ale výsledky ji postupně přesvědčily, že lidská tvář funguje. Samozřejmě se bez sítí autor obejde a pokud je nesnáší, neměl by být nucen vyrábět obsah jen proto, že vydal knihu. V YA ale osobní přítomnost autora výrazně pomáhá, protože mladí čtenáři vytvářejí silné fandomy a chtějí i člověka, který za knihou stojí.

 

Nofreeusernames považuje za speciální vždycky hlavně svou poslední knihu a u své contemporary tvorby si mimo jiné splnila sen dostat do realistického příběhu oblíbené hlášky a tropy známé z romantasy. Poprvé si také za vlastní autorské honoráře objednala profesionální fanarty od několika umělců, včetně zahraničních. Připravila jim velmi detailní podklady a dokonce překládala části knihy do angličtiny, aby přesně pochopili situace, které mají kreslit. Výsledné ilustrace pak využila i pro merch na autogramiády.

 

Co se týká stylu psaní, Nofreeusernames mnoho věcí, které dnes vypadají jako předem promyšlený koncept, vznikla během práce úplnou náhodou. Bonusovou kapitolu k Navždycky napsala prostě proto, že měla hlavní příběh hotový, ale pořád chtěla psát dál. Názvy kapitol zase původně vůbec neměly být názvy, byly to jen poznámky, které si Olga psala do Wordu, aby se vyznala v tom, co se kde odehrává. Když je pak uviděla redaktorka, rozhodla, že by byla škoda je vyhodit. Podobně spontánně vznikaly playlisty, fotografie nebo další drobnosti kolem knihy. A Olga sama přiznává, že jakmile objeví něco, co ji baví, chce si to nechat napořád. Z jednorázových experimentů se tak postupně stávají prvky, podle kterých její knihy poznáte. Není z autorek, které si na začátku dokonale propracují plán a potom ho disciplinovaně plní. Mnohem víc zkouší, objevuje a nechává příběh i samotnou podobu knihy během práce růst. Zároveň se nebojí pustit do procesu další lidi a jejich nápady přijmout, pokud knize prospívají. Výsledkem jsou knihy, které jsou sice velmi osobní, ale zároveň zvláštním způsobem komunitní, protože vznikají z nápadů, rozhovorů s redaktory a betačtenáři, z popkultury, hudby, čtenářských reakcí i úplně obyčejných situací ze života. Kniha pro ni je prostor, kolem kterého se dá dál hrát, komunikovat a vytvářet komunita. Takže HumbookFest do toho dokonale zapadá.

 

Zajímavou oblastí tvorba u Nofreeusernames je společné psaní. To pro ni i Míšu Dopitovou znamená sdílení tvůrčích zážitků, kdy je najednou vedle autora ještě někdo, komu na postavách, scénách a celém světě záleží stejně intenzivně. Autorky se navzájem motivovaly, pořád spolu příběh probíraly a při psacích pobytech si vyhradily čas skutečně jen na práci. Když jedna nevěděla, jak pokračovat, stačilo zavolat té druhé a problém začaly okamžitě rozebírat, a už samotné vyslovení problému nahlas pomohlo utřídit myšlenky. A oběma se moc líbí, že člověk jako spoluautor knihu zároveň píše i trochu čte. Zná sice kostru následující kapitoly, ale nikdy přesně neví, jak ji druhá autorka napíše a čím ho překvapí. Zároveň je těžké si rozdělit jeden příběh, aniž by bylo poznat, že ho píší dva různí lidé. vyřešily to tím, že každá dostala svou hlavní postavu, jejíž kapitoly psala. Díky tomu si mohla hlídat její styl, způsob přemýšlení i charakter, zatímco druhá autorka fungovala jako pojistka ve chvílích, kdy se její hrdina objevil v cizí kapitole. Rozdílné pohledy přinesly některé z jejich nejoblíbenějších momentů. Stejnou situaci totiž mohly ukázat očima obou hrdinů a zachytit, jak snadno si dva lidé vyloží tutéž větu nebo gesto úplně jinak. Najednou tak čtenář chápe oba a vidí, proč se každý z nich zachoval právě tak. Zároveň se autorky během spolupráce učily jedna od druhé. Jedna přinesla systematičnost, tabulky a detailní plánování, druhá třeba větší cit pro stručné zachycení silných emocí. Spoluautorství se tak stalo příležitostí rozšířit vlastní způsob psaní o postupy druhého člověka. Společné psaní přináší překvapivě vlastní práci navíc, musíte se domlouvat, vysvětlovat si svoje představy, dělat kompromisy a hlídat, aby příběh i postavy zůstávaly konzistentní. Nofreeusernames do spolupráce šla mimo jiné proto, že ji na Míšiných knihách fascinovala práce s emocemi, Míša zjišťovala, že ji inspiruje plánování, humoru nebo práce s dialogy a chaty, která umí Nofreeusernames. Přitom jsou každá úplně jiný typ autora, Ola se označuje za architektku, která potřebuje příběh rozplánovat, zatímco Míša je spíš zahradnice, která nechává příběh růst během psaní. Výrazným společným tématem se pro ně stal hokej a otázka, jak sportovní prostředí zachytit tak, aby nebylo jen atraktivní kulisou romantického příběhu. Hokejové romance jsou dnes populární žánrový fenomén, je ale bavilo proniknout do žánru mnohem hlouběji, chodily na zápasy, sledovaly rozbruslení a tréninky, dostaly se do zákulisí stadionu, mluvily s lidmi z hokejového prostředí a všímaly si detailů, které z internetu člověk nezíská. Sledovaly, jak spolu hráči fungují, co se děje v kabině, jaké mají rituály nebo jak vypadá běžný život týmu. Nasály prostředí natolik, aby v knize působilo přirozeně a autenticky. Sledovaly zápasy NHL i univerzitní NCAA, dokumentární série ze zákulisí, klubové YouTube kanály, TikToky hráčů i jejich každodenní rutiny. Zkoumaly draft, fungování univerzitních týmů, game day, tréninky, střídání, rozbruslení, komunikaci na střídačce nebo to, co hráči dělají mezi třetinami. Dokonce si jako modelovou univerzitu vybraly Penn State a podle reálného rozpisu hlídaly zápasy, školní prázdniny a další detaily, aby svět příběhu dával smysl i časově. Zajímaly je hokejové rituály a pověrčivost, pořadí oblékání výstroje, jídlo před zápasem, hudba v kabině, týmová hierarchie, pravidla používání mobilů nebo rituály při vyhlašování nejlepšího hráče. Zjišťovaly dokonce, jak hráči omotávají hokejky, proč každý preferuje jiný způsob, kolik hokejky stojí nebo jak funguje život elitních univerzitních sportovců, o které se škola stará téměř na profesionální úrovni. Chtěly udělat maximum pro to, aby si jednou případný hokejista při čtení neřekl, že jeho svět znají jen z romantických filmů.

 

Kdyby se měl člověk řídit jen množstvím věcí, které Olga Zbranek stíhá, mohl by si představovat někoho s dokonale optimalizovaným životem, přesným rozvrhem a schopností soustředit se osm hodin na jediný úkol. Podle všeho. co jsme se dozvěděli z rozhovorů a podcastů je Nofreeusernames spíš superrychlá a superefektivní, zvídavá, nadšená pro spoustu věcí současně, trochu sběratelka, trochu nerd a člověk, který si velmi vědomě dovoluje dělat věci prostě proto, že mu přinášejí radost. A někdy za věci, co jí dělají radost (krásná zahraniční vydání knih, LEGO a figurky Funko) utratit i nemalou část výplaty. LEGO jí evidentně dělá radost opravdu hodně. Mezi její poklady patří Příčná ulice s Gringottovou bankou a také obří Millennium Falcon ze Star Wars. Kdysi si řekla, že pokud svým prvním autorským honorářem vydělá na Millennium Falcon, koupí si ho. A hádáte dobře, stalo se. Musela mu nakonec pořídit speciální stojan, díky kterému může být vystavený nakloněný. I to ji dokonale charakterizuje nejdřív koupí nové LEGO a teprve potom začne zjišťovat, kam ho vlastně dá :).

 

Olga bydlí na okraji Vsetína v domě ve skandinávském stylu, který má dokonce vlastní neoficiální jméno U medvěda. Na pozemku totiž v době stavby stála velká dřevěná socha medvěda, pozůstatek řezbářského sympozia. A protože adresa nebyla zrovna ideální pro navigaci a doručování zásilek, začala Olga lidem vysvětlovat, že mají hledat dům u medvěda. Dokonce si nechala vyrobit vlastní cedulku. Strategie zabrala natolik dobře, že když původní dřevěný medvěd postupně zetlel, nastal nečekaný problém. A tak pořídili medvěda nového. Dnes už tedy u domu stojí druhá generace zvířecího orientačního systému. K medvědovi patří v životě Nofreeusernames ještě jedno zvíře – tentokrát živé. Pořádně vypapaný nalezenec z útulku, kočka Drzinka. Přestože chodí ven a už dlouho má redukční režim, nehubne podle Olgy ani gram, takže nejspíš už zůstane navždy líná a pohodlná.

 

Mapa pracovního života, po které se Nofreeusernames pohybuje, také trochu vypadá jako z fantasy světa. Žije v malebném Vsetíně, pracuje na home office, pravidelně jezdí do divoké Prahy a objevuje se také v Brně. Praha pro ni znamená pořádný šrumec, lidi, schůzky, akce, festivaly a rychlé tempo. Doma je kočka a nic a sousedovy ovce. Střídání obou světů Olze vyhovuje. Po intenzivním kontaktu s lidmi je doma nejraději sama. A překvapivě si užívá dokonce i pravidelné cesty do Prahy. Čtyři hodiny ve vlaku jsou luxusní čas, během nějž ji nikdo nezatáhne na schůzku. Sedí v otevřeném vagonu, takže se ani online meetingy příliš nenabízejí, a před sebou má několik hodin soustředěné práce. Čtyři hodiny práce, nikdo ji neruší a může si dát kafe.

 

Divoké tempo se u Nofreeusernames projevuje i při čtení. V jednom roce zvládla přečíst 132 knih a běžně se dostávala někam mezi 150 a 200 knih ročně. Dokázala strávit sobotu a neděli čtením a za víkend přečíst třeba tři knihy. Dnes už tolik času nemá, protože velkou část volné kapacity zabírá vlastní psaní. Pomohly jí ale audioknihy, které poslouchá při chůzi cestou na vlak, na nákup nebo do města. Ale jako "strašně rychlej člověk“, i audioknihy poslouchá přibližně na 1,35násobnou rychlost. Patnáctihodinová kniha se tak rázem stane podstatně snesitelnějším závazkem. Pro celodenní čtení má Nofreeusernames jedinou zásadní překvapivou zásadu: nelehat si, jinak okamžitě spí. Před spaním už je to ale naopak žádoucí. Olga se snaží omezovat večerní sledování digitálních obrazovek a čte na čtečce tak dlouho, dokud se jí nezačne chtít spát. Knihu pak odloží a usne.

 

I když to bude znít možná paradoxně, jako profesionálka na sociální sítě, si před nimi musí o to víc chránit vlastní život. Za mnoho let v sítích viděla už mockrát, co dlouhodobý život online dělá s lidmi. Takže V telefonu má nastavené různé režimy, vypínání notifikací a sleduje svůj screen time. Před spaním se snaží telefon odkládat. Když se zpráv sejde mnoho, namlouvá hlasovky nebo pošle alespoň srdíčko. Člověk s tolika aktivitami by mohl působit jako chodící reklama na produktivitu. Nofreeusernames se ale musela učit postupně poznávat vlastní hranici a odmítat další projekty. A klidně jen proto, že už se jí nechce. Což musí být u člověka se zvědavostí coby nejvýraznějším osobním rysem dost náročné. Už na vysoké škole si zapisovala předměty z mnoha jiných oblastí, chodila na českou literaturu, rétoriku, muzikologii, experimentální hudbu a mnoho dalších.

 

O Nofreeusernames se nám nakonec seskládal pořádně dlouhý blog, co? A to jsme toho spoustu zajímavého ještě nenapsali. Ale vy si tuto speciální multitalentovanou ženu můžete poslechnout na jejích kanálech a možná se s ní potkáte i na letošním HumbookFestu. A jsme zas tam, kde jsme začali, u HumbookFestu. Protože jestli se v práci a tvorbě Nofreeusernames něco opakuje, je to radost z příběhů, popkultury, experimentování a hlavně z lidí, kteří jsou ochotní se pro knihy nadchnout spolu s ní. HumbookFest je přesně takovým místem, kde se na jeden den všechno, co po zbytek roku žije na stránkách knih, Instagramu, TikToku, v chatech, fanartech, playlistech a nekonečných debatách o oblíbených postavách, přestěhuje do skutečného světa. A letos u toho budeme zase i my. Restorio se na HumbookFest chystá také, takže pokud máte doma knihovnu plnou příběhů, milujete YA, romantasy, fandomy, knižní objevy, nebo si prostě chcete užít den mezi lidmi, kterým nemusíte vysvětlovat, proč je naprosto normální mít silné city k člověku, který neexistuje, přijďte. Olgu alias Nofreeusernames tam možná potkáte v prostředí, které už roky pomáhá vytvářet.

 

Knihy Olgy Zbranek u nás na Restoriu najdete tady. Takže se uvidíme na HumbookFestu. Přijďte si pro nový příběh. Klidně z druhé ruky.