Ignác nosí ornát a štólu, drží se upřímných zásad, ale hluboko uvnitř ho spaluje touha: miluje maturantku z vedlejší dědiny a bez váhání by za ni upsal duši. Vztah stárnoucího muže k mladé dívce, který postupně prochází všemi etapami lásky i nelásky, se tak stává příkladem toho, jak dnes nedovedeme být spolu, ale i podkladem pro satiru, v níž si autor troufá na mnohé. Nešetří zkostnatělá dogmata, zalidňuje román svéráznými figurkami i množstvím absurdních scén. A přesvědčí nás, že podíváme-li se na morální otázky se smyslem pro humor, vyplují odpovědi na povrch v netušených souvislostech.\r\n