Ve své knize Hannah Arendtová a Martin Heidegger se autorka zabývá celoživotními intelektuálními a přátelskými vztahy dvou rozdílných osobností – univerzitního profesora, považovaného za největšího německého filosofa 20. století, a jeho studentky, která se později ve svém vědeckém díle zabývala především otázkou zla a analyzovala nacistický a stalinský režim. Jejich složitý a v mnoha ohledech paradoxní vztah patří k nejdramatičtějším lidským příběhům moderní doby. Autorka osvětluje Heideggerovu spolupráci s nacionálními socialisty, vyvrací názor, že byl členem NSDAP pouze několik měsíců, líčí i Heideggerův ambivalentní vztah k Jaspersovi a Husserlovi, jeho vztah ke katolické církvi, k židovství i to, jak cílevědomě spojoval německou filosofii s tradicí řeckého myšlení a antické kultury a jak formuloval představy o „novém“ Německu a jeho poslání v Evropě.