Román o sympatických outsiderech, který vyšel poprvé v samizdatu v roce 1980, a za který autorka získala v roce 1982 cenu Egona Hostovského.
Lenka Procházková (1951) vstoupila do české literatury románem „Růžová dáma," který vyšel v samizdatu roku 1980 a za jeho vydání v exilovém nakladatelství Index získala Hostovského cenu (1982). Také další dva romány (Oční kapky a Smolná kniha) a povídkové sbírky (Přijeď ochutnat, Hlídač holubů) vycházely nejprve v Edici Petlice, v exilových vydavatelstvích a překladech. Poslední knihou psanou pro samizdat byl dokument „Jan Palach." Od roku 1990, kdy autorka publikuje oficiálně, napsala a vydala dalších několik knih („Pan ministr," „Zvrhlé dny," „Šťastné úmrtí Petra Zacha," Jak si stojej nebožtíci," „Dopisy z Bamberku," „Beránek," „Zavři oči,") a scénářů pro televizní a rozhlasové hry (Čtyři ženy Alexandra Makedonského, Exitus, O babě hladové, Milá slečno!…) V roce založila 1994 občanský spolek na podporu nezávislé justice „Šalamoun," který publicisticky sledoval význačné právní případy (spor o vlastnictví korunovační katedrály atd.)