Jeden Francouz kdysi před Louisem de Bernieresem prohlásil, že Anglie je nejexotičtější zemí Evropy, a dodal, že je to „ohromný blázinec“. Bernieres ve své nové sbírce Generálova šťastná smrt vzpomíná na surreyskou vesničku, kde v šedesátých a sedmdesátých letech vyrůstal. Jako pravý romanopisec se ovšem nedokáže úplně držet pravdy, a tak nám vypráví příběhy ze zaniklé Anglie, kde se dáma mohla oblékat do pumpek jako chlap a brokovnicí střílet veverky, penzionovaný generál tam mohl chodit nahý a lidem třeba připadalo úplně normální svěřovat se pavoukovi, který žije v zahradní kůlně. „Británie je opravdu jeden velký blázinec. Je to jeden z rysů, který nás odlišuje od ostatních národů. Máme velmi pružnou představu o tom, co je normální. Jsme v některých ohledech zkostnatělí a formální, ale věříme v právo na výstřednost, pokud jsou ty výstřednosti dost velké. K těm malým nejsme zdaleka tak tolerantní. Běda vám, když držíte špatně nůž, ale je vám přáno, pokud nosíte bederní roušku a žijete na stromě.“ Louis de Bernieres