Můj otec

Niklas Frank napsal knihu, která je obžalobou činů a zločinů jeho otce Hanse Franka, jednoho z nejmocnějších nacistických pohlavárů. Jde o působivou koláž s výňatky z deníků, citáty z projevů a úřední písemnosti.

Otcem byl Hans Frank, jeden z čelných Hitlerových mužů a jedna z nejmocnějších nacistických veličin třetí říše. Tento roku 1900 narozený a vystudovaný právník, od roku 1933 pověřený vysokými funkcemi nacistického státu: byl bavorským ministrem vnitra, prezidentem Akademie německého práva a říšským ministrem bez portfeje. V roce 1939 jej Hitler učinil generálním guvernérem okupovaných polských území. Han Frank se s úřadem usadil na wawelském zámku, někdejší rezidenci polských králů. Roku 1939 žilo v teritorii jeho vlády přes tři miliony židů, do roku 1943 byli téměř všichni povražděni a většina z nich byla zplynována ve vyhlazovacích táborech Bełżec, Sobibór, Treblinka a Majdanek. Není tedy divu, že po válce figuroval v „seznam válečných zločinců“ na čelných pozicích. Po zániku třetí říše byl zajat Američany, v Norimberku obžalován pro válečné zločiny proti lidskosti, odsouzen k smrti a oběšen. V době jeho popravy, v roce 1946, bylo autorovi této knihy, jeho synovi Niklasu Frankovi, sedm let.

Niklas Frank píše formou předlouhého oslovení svého mrtvého otce, je to jedna jediná obžaloba jeho činů a zločinů, ve které se v působivou koláž slévají výňatky z deníků, citáty z projevů a úřední písemnosti.

Tento text je jedinečným vylíčením nacistického děsu kýmsi, kdo si nese trvalé následky, protože žil tak blízko jednomu z hlavních zločinců – svému otci. Je to kniha, která si zasluhuje být čtena. Lze si těžko představit živější podání nízké posedlosti mocí, morální devastace, bezectnosti a despotismu, jež zákonitě následovaly po zpupném pošlapání právního státu a lidských práv za Hitlerova režimu.