Kdysi dávno, hodně dávno, kdy jsem ještě o životě netušila skoro nic a identifikovala jsem jenom stavy hluboké deprese a euforie, mě správným směrem nastartovala jedna útlá kniha. Otevřela mi oči, abych se mohla vydat na cestu. Autorka věřila na zázraky a já tehdy potřebovala šíleně moc věřit na zázraky! Dnes na zázraky ani náhody nevěřím. Jsem sarkastická a ironická, a v mé knize najdete i pár sprostých slov. Ale smysl mé knihy je stejný, jako té, která mi před lety zachránila život. Má pomoct těm, kteří to potřebují a hlavně chtějí. Má dát naději tam, kde už žádná není. Tato kniha je pro ženy, které opakují stejné chyby, hledají lásku a pochopení. Je pro dívky a dcery, které si připadají divné, ošklivé a nepochopené. Je pro rodiče, kteří nadevše milují své děti. Je pro muže, kteří chtějí pochopit své ženy. Je pro všechny. Protože je o životě. A život je prostor pro duši. Chvíli jsme nahoře, chvíli dole na dně. Všichni toužíme nalézt rovnováhu tam někde uprostřed. Mezi dnem a hladinou. Mezi smutkem a štěstím.