Vícenárodnostní 10. komando bylo tvořeno příslušníky francouzských, holandských, belgických, norských, polských a jugoslávských svobodných vojenských sil, které unikly před německou okupací. Všichni jeho členové museli absolvovat výcvikový kurs Zelených baretů v Achnacarry ve Skotsku. Autor odhaluje, že kromě šesti národních kontingentů existovala tajná jednotka, sestavená hlavně z východoevropských Židů, kteří unikli nacistické okupaci a pronásledování.
10. komando nikdy nebojovalo jako jedna skupina, ale poskytovalo své příslušníky pro konkrétní operace, odpovídající jejich původu. Například 1. četa (francouzská) se podílela na přepadení Dieppe, 2. četa (holandská) bojovala u Arnhemu a 5. četa (norská) přepadla Lofotské ostrovy. Ve zbývajícím čase plnili jeho členové důležité zpravodajské úkoly, když vyslýchali zajatce, překládali ukořistěné dokumenty, chodili na průzkumné hlídky a shromažďovali zpravodajské informace o plážích pro den D. Národní čety se staly základem pro poválečné národní přepadové jednotky.
Nick van der Bijl vstoupil do zpravodajského sboru v roce 1970 a dalších dvacet let intenzivně cestoval a věnoval se problematice vojenské bezpečnosti a zpravodajství. Kromě jižního Atlantiku sloužil v Belize, Bruneji, Kypru, Hong Kongu, Jordánsku, Koreji, USA a v Západním Německu.
Po penzionování z britské armády po dvouletém postgraduálním kurzu udělal kariéru v řízení bezpečnosti. Je autorem knih Nine Battles to Stanley, 5th Infantry Brigade in the Falklands (s Davidem Aldeou), Victory in the Falklands a Confrontation.
Kromě psaní o vojenské historii a bezpečnosti se věnuje množství zájmových činností, včetně jachtingu, golfu a ragby. Je ženatý, má jednu dceru a žije poblíž Bristolu.