Když se mne ptají, jak jsem se dostal k veřejnému vaření, musím popravdě odpovědět: To zavinil můj přítel Fidra! Právě ten totiž za mnou kdysi přišel, že manželka od něj chce k narozeninám chutnou slavnostní večeři. A ať se ukáže, nebo uvidí! I zželelo se mi kajícího prosebníka a poradil jsem mu Jiříkovu pomstu (recept najdete i v této knize). Se zřetelně lepší náladou odkráčel. Když jsem ho však později potkal, veřejně mě nazval kuchařským neumětelem, kvůli němuž s ním manželka nemluví a děti pláčou. Jak se později ukázalo, celý problém byl v česneku. Tím měl právě naklepané kotlety potírat. Ale utřeným či promačkaným! Fidra ovšem tohle zapomněl, jal se kotlety potírat celým stroužkem česneku a roztrhal je k nepoužití... A tak vyvolal myšlenku na publikování podrobných receptu, podle nichž by uměl chutně uvařit každý.