Anglické prázdniny

Mirabel jde po cestě, kde jsou větve tak nízko nad zemí, že se musím přimáčknout až k ní, aby mě nešlehaly. Ale stejně mě jich několik udeří. A Mirabel začne zrychlovat. Zdá se mi, jako by se ty větve po mně natahovaly - jako kostnaté pařáty nějaké čarodějnice! Zabořím si tvář Mirabel do hřívy, ale přitom se snažím jí mezi ušima opatrně pokukovat na cestu, abych aspoň trochu věděla, kam jedeme. A právě tehdy je uvidím. Tváře na stromech, velké kulaté děsivé tváře, které se na mě šklebí z kmenů na všech stranách. Odporné tváře s prázdnými očními důlky a rozšklebenými ústy. Vypadají jako šílenci. A v té chvíli pochopím, kde jsem – tohle je určitě Strašidelný les! Ani Katie sem nikdy nejezdí – a já jsem tu teď úplně sama! V prvním okamžiku mám sto chutí vykřiknout, ale z hrdla mi nevyjde ani hlásek. Všude kolem sebe slyším nějaké divné zvuky, ale netuším, odkud se berou. Takové úpění, nebo mručení. Zlí duchové!\r\n\r\nGita je pořádně otrávená – o podzimních prázdninách narozdíl od spousty kamarádek zase zůstane doma. A tak když dostane na poslední chvíli pozvání od strýčka a tety, kteří bydlí v Anglii, nemůže uvěřit svému štěstí! A strýček navíc chová koně! Gita je radostí bez sebe, když se na strýčkově sídle Vřesově setkává s nádhernou klisnou Mirabel – všechno je to jako sen. Ale pak Gitě sestřenice Katie poví o duchovi záhadné Bílé dámy a temné legendě, která se ke Vřesovu váže, a vzápětí se spustí celá série tajemných úkazů, které Gitou pořádně otřesou. Ale vždyť duchové přece neexistují! Podaří se Gitě najít pro všechny ty záhady nějaké rozumné vysvětlení? A podaří se jí bez úhony přežít šílenou jízdu na splašené Mirabel?\r\nVolně navazuje na knihu Pevné odhodlání.\r\nZdroj :www,pennygirl.cz