Kritikův rok 2016 Kritikův rok 2017

Názvy obou předkládaných esejistických a literárněkritických souborů – Kritikův rok (2016) a Kritikův rok (2017) – představují zejména časoprostorovou metaforu sui generis. Některé texty (vesměs zařazené na začátky vstupních oddílů) z dané publikace nevznikly striktně vzato na počátku roku 2016, případně 2017, nýbrž již na sklonku předcházejícího letopočtu, tiskem vyšly až v průběhu uvedených „kritikových roků“. Platí to i v opačném gardu: kritické útvary dokončené v závěru „dlouhého“ roku 2016 a posléze v dalším souboru „krátkého“ roku 2017 byly odevzdány do časopiseckých nebo nakladatelských redakcí jistěže před Štědrým večerem nebo Silvestrem, ne-li i dříve, k uveřejnění však dozajista došlo o něco později. Jednotlivé kritiky jsou zde uveřejňovány ve volném chronologickém pořadí podle doby svého vzniku. Zmíněné roky by jistěže nebyly plodnými a přejnými roky kritikovými, kdyby se občas nepřihodilo, že některé vyžádané nebo zamýšlené recenze se nepodařilo napsat. Nenastal jejich čas a nejspíše už ani nenastane. Zůstávají po nich bílá místa v rámci kritického usilování, leč i tyto nevyslovené reflexe si zaslouží tichou vzpomínku.Oddíly A a C pokaždé zahrnují kritické recenze soudobé tuzemské i překladové produkce (až na dvě výjimky jde o prozaickou tvorbu), jež byly z valné části napsány a poté publikovány během kalendářních let 2016 a poté 2017 zejména v pražských, zčásti i brněnských a plzeňských literárních časopisech. Mezi pojmy „tuzemská“ a „překladová“ levituje próza Jana Faktora, výrazně přepracovaná pro účely českého přetlumočení, na rozhraní esejistiky a literatury faktu je recenzovaná kniha Patrika Linharta. V obou oddílech B figurují takřečené vědecké eseje neboli knižní komentáře k několika titulům z novější české prózy a poezie, respektive i několik rekapitulujících literárněhistorických úvah. Záměrně do Kritických roků zůstaly nezařazeny jednak některé polemické glosy nebo minidovětky k beletristickým knihám (ponejvíce z pera západočeských literátů), jednak doslovy k novějším básnickým sbírkám Pavla Rejchrta. Tyto esejistické texty byly po úpravách začleněny do paralelně vznikající monografie o spisovatelově literárním (i výtvarném) díle (Vírou k tvorbě, tvorbou k víře), na jejíž vydání v zimě 2017 můžeme odkázat. Habent sua fata commentarii.Recenze mnoha pozoruhodných novinek zvláště české prózy však v předkládaných souborech nenajdete z jednoduchého důvodu: pro různá periodika je s jiným hodnocením a z jiného pohledu napsali jiní autoři. Někdy tak učinili zavčas, jindy se zpožděním, což se jistěže týká i kritických reflexí začleněných do obou Kritických roků. Domníváme se, že všechny vybrané a zde analyzované tuzemské novinky za podobnou reflexi stály, zatímco u překladových titulů jde sice převážně o nahodilý či náhodný výběr, vesměs se tu ale pojednává o hodnotných dílech soudobé světové prózy.Všechny literárněkritické a recenzní texty zařazené do tohoto svazku prošly pro účely knižního vydání marginální redakční a autorskou stylovou úpravou.