A stromy ve Vídeňském lese stále stojí

Proč číst další knihu o holokaustu? Protože vypráví o současnosti. O tom, že rádi věříme iluzím. O rodičovské lásce. O osamělosti a boji s pocitem ukřivděnosti. Tahle reportáž by neměla ve vaší knihovně chybět tím spíše, že jste tu knihovnu pravděpodobně koupili v IKEA. Když se před několika lety dostaly na veřejnost informace o minulosti Ingvara Kamprada, zakladatele IKEA, o jeho stycích a podpoře švédských fašistů, veřejně vystoupil s prosbou o prominutí, napsal dopis svým zaměstnancům a svou prosbu opakoval v mnoha rozhovorech. Historická reportáž Elisabeth Asbrink A stromy ve Vídeňském lese stále stojí ve Švédsku vyvolala skandál ještě před zveřejněním. Všichni milují mýty o své historii.  Nejvíce se nás dotkne, když někdo na denní světlo vytáhne zapomenuté příběhy spojené s holokaustem a antisemitismem, napsal Wojciech Orliński.524 dopisů, které židovští rodiče posílají svému synovi z Vídně do Švédska, kam ho poslali, aby ho zachránili jediný z rodiny přežil, ale i v této severské zemi se musel potýkat s antisemitismem. Kniha je trpkým pokusem autorky vyrovnat se s mýtem o Švédsku třicátých let mýtem o zemi rovnosti, solidarity a pokroku. Přesto však pro ni několik stovek rasově cizích uprchlíků představuje ohrožení společenského blahobytu. Švédský antisemitismu třicátých let není žádným tajemstvím, ale až autorka ukázala, jakými samozřejmými, necitlivými a krutými činy se projevoval. Upozorňuje také na to, do jaké míry se ve švédské, ale nejen ve švédské společnosti, podařilo vytlačit z povědomí zodpovědnost za holokaust. Historická reportáž A stromy ve Vídeňském lese stále stojí je také knihou o současnosti, protože poukazování na ostudnou minulost nás činí citlivější k dramatům, která se odehrává před našima očima drama uprchlíků v současném světě. Rasismus nezemřel, jen změnil jazyk. Pojem horší rasy nahradila cizí kultura.O autorke Elisabeth Asbrink (*1965) je švédská spisovatelka a novinářka. Pracovala v televizi SVT jako redaktorka a producentka, podílela se také na přípravě jednoho z nejpopulárnějších rozhlasových programů ve Švédsku Sommar in P1 (Léto na stanici P1). Žije ve Stockholmu a Kodani. Už její knižní debut Smärtpunkten (Citlivý bod) byl v roce 2009 nominovaný na Augustovu cenu v kategorii non-fiction a na Cenu švédské investigativní žurnalistiky. V roce 2010 spolupracovala na knize švédského fotografa Björna Abelina BLÄCK tatueringar hud minnen (INKOUST vzpomínky tetované na kůži). Jako autorka dramat debutovala hrou Räls/Tracks (Koleje), kterou dokončila v roce 2012. V současnosti je přeložena do několika jazyků. Její druhá kniha A stromy ve Vídeňském lese stále stojí získala nejen Augustovu cenu, ale také prestižní ocenění pro reportážní literaturu, Cenu Ryszarda Kapuścińského, a cenu Švédsko-dánského kulturního fondu. Tato kniha ve Švédsku vyvolala skandál ještě před zveřejněním. Všichni milují mýty o své historii. Nejvíce se nás dotkne, když někdo na denní světlo vytáhne zapomenuté příběhy spojené s holokaustem a antisemitismem, napsal Wojciech Orliński. Když se před několika lety dostaly na veřejnost informace o minulosti Ingvara Kamprada, zakladatele IKEA, o jeho stycích a podpoře švédských fašistů, veřejně vystoupil s prosbou o prominutí, napsal dopis svým zaměstnancům a svou prosbu opakoval v mnoha rozhovorech. Autorčina kniha 1947 (2016, slovensky Absynt 2018) je ambiciózním historicko-reportážní projekt, v němž Elisabeth Asbrink rekonstruuje jediný poválečný rok 1947, rok, který formoval i naši současnost. Poslední publikací je Made in Sweden: 25 ideas that created a country (2019), pokus o načrtnutí základů švédské identity.