Právní postavení židů v Protektorátu Čechy a Morava (1939-1941)

Zájemci o židovskou historiografii českých zemí vědí, že je to svého druhu událost: po téměř 50 letech vznikla u nás knižnice, jejíž náplní budou studie na témata z moderní historie zdejší židovské komunity. Knižnici vydává Institut Terezínské iniciativy v nakladatelství Sefer, první svazek vyšel v minulých týdnech: studie Heleny Petrův Právní postavení židů za Protektorátu Čechy a Morava (1939-1941). Ještě letos by měly vyjít další dvě studie: o židovských spolcích a o osudu zlata uloupeného Židům nacisty. S prvním svazkem měl editor knižnice Miroslav Kárný šťastnou ruku hned v několika směrech. Postavení obětí konečného řešení židovské otázky v letech 1939-41 byly sice věnovány cenné dílčí studie (např. zrovna M. Kárného), citelně tu však scházelo dílo, které by podalo celkový obraz situace z pohledu právníka. Studie H. Petrův, která obsahuje i rozbory a soupisy právních předpisů daného období, je dílem především odborným, netrpí tím však překvapivě její sdělnost: text je přehledný, vhodně komponovaný, napsaný jazykem na svůj žánr jednoduchým, názorným, chtělo by se skoro říci: neprávnickým. Z obecnějšího pohledu je zřejmé, že problematika studie není důležitá jen z hlediska historického, ale, jak píše autorka, i z hlediska stálého hledání odpovědi na otázky, co je právo, co je legalita a legitimita. První dvě kapitoly věnuje H. Petrův právní analýze vzniku a charakteru Protektorátu a problematice konečného řešení na jeho území. V obou kapitolách předkládá zajímavé a pro mnohé překvapivé informace, zjištění a soudy. Jedna z nejdůležitějších pasáží se týká postoje Beranovy vlády: Skutečnost, že expropriace židů a jejich vyřazení z hospodářského života byla nakonec uskutečněna okupačními úřady, nebyla dána tím, že by se vláda bránila vydat opatření proti židům, jak je tradováno... vláda byla nejen ochotna se podrobit tlaku okupační správy, ale i schopna vytvářet [dokonce dávno před 15. 3. 1939 - tp] vlastní protižidovskou legislativu... Od roku 1939 byli Židé v českých zemích zavalováni nepřetržitým proudem diskriminačních opatření, která někdy zasahovala základní životní jistoty, jindy měla charakter perverzní obstrukce, vcelku však stála na jediném, přesně určeném záměru: pomocí legálních prostředků židovské obyvatele zastrašit, izolovat, ožebračit a vyřadit ze společenského a hospodářského života. Největším zážitkem i pro běžného čtenáře bude tedy asi přece jen třetí část studie H. Petrův, která zahrnuje přehled těchto opatření a předpisů vydaných do konce roku 1941. Je to velice působivý dokument zvláště pro toho, kdo ví, že skrze tuto každodenní a nacisty přísně dodržovanou formální legalitu vedla přímá cesta do vyhlazovacích táborů.