Lety pro život - Horští záchranáři mezi Matterhornem a Everestem

Gerold Biner a jeho kolegové z Zermattu probudili k životu neobvyklý projekt: Leteckou záchranu v Himálaji, kde odvážní piloti vrtulníků poprvé létají až do výšky 7000 m. Dobrodružný příběh, v němž nechybí osobní pocity. Gerold Biner hovoří přímo a odráží kritiku za záchranné akce švýcarských horských záchranářů na střeše světa.Vyprávění začíná vzpomínkou na jaro roku 2004, kdy na Mount Everestu došlo k nejhoršímu neštěstí všech dob. O život přišlo šestnáct šerpů, jeden byl nezvěstný. Často se však zapomíná na to, že devět šerpů děkuje za svůj život nasazení dvou vrtulníků. Ještě před několika roky by neměli téměř žádnou šanci V první kapitole Akce na Manáslu švýcarští záchranáři v Himálaji autor vypráví o leteckých záchranných akcích, kterých se zúčastnil, i o školení nepálských partnerů v taktice letecké záchrany a létání v horách. V dalších kapitolách se věnuje kromě jiného létání v Indii, kde se svými kolegy vysazoval lyžaře ve výšce 5000 metrů v nedotknutém prašanu. Popisuje záchranu slovinského horolezce Tomaže Humara v roce 2005, uvězněného ve sněhové jeskyni na Nanga Parbatu. Zavede čtenáře také do svého dětství a přiblíží mu svou cestu k létání. Líčí průběh pokusu o druhou záchranu Tomaže Humara, a to v roce 2009 na Langtang Lirungu. Bohužel, záchranáři našli Tomaže v horách již mrtvého. V kapitole Hledání smyslu a rány osudu nastoluje autor řadu otázek, například: Co je to osud? Jak se chovat v situacích, kde se víc pomoct nedá, tak jako při záchranné akci na Langtang Lirungu? Je smysl života skutečně v tom, aby se dal životu nějaký smysl? Proč některým horolezcům osud nepřál, proč jiní byli ušetřeni a proč právě oni? Vrací se přitom ke ztrátě přítele Denise z Air Zermattu, který zahynul během hašení požáru v roce 1990, ke svojí vlastní těžké havárii při likvidaci následků řádění vichřice v říjnu 1991. Nakonec dochází k závěru, že když pokaždé uděláme všechno, co je v našich silách, pak bude snad vše v pořádku. Dále popisuje výcvik Nepálců v Zermattu, natáčení filmu ve scenérii himálajských štítů a údolí, ale i prostředí rutinní práce záchranářů v Zermattu, kde opět nechybí dramatické okamžiky. Předposlední kapitola Nejvyšší výšky a pád na dno přibližuje výcvik dvou nepálských pilotů helikoptéry a mechanika v Air Zermattu v roce 2010 i jejich tragickou havárii v Nepálu na hoře Ama Dablam. Na závěr se autor obloukem vrací k záchranné akci, kterou začal popisovat v první kapitole. V důsledku laviny tehdy přišlo na Manáslu o život jedenáct lidí. Je však zřejmé, že helikoptéra je pro záchranáře v Himálaji životně důležitá. I její nasazení nakonec přispělo k bezpečnému návratu šestnácti horolezců.