Pravá jednota mezi koněm a člověkem

Tom se narodil v severovýchodním Oregonu, v místě padesát mil vzdáleném od nejbližšího města. Přes půl století strávil osamělou prací na ranči. „Nikdy jsem se nepokládal za trenéra koní a nepovažuji se za něj dodnes. Prostě jsem vyrostl s koňmi a dobytkem a těm jsem také věnoval všechen svůj čas. Moje samota uprostřed stád byla nejlepší školou pro mé poznání. Každou svou chybu jsem tvrdě zaplatil a nebyl tam nikdo, kdo by mě zachraňoval. Měl jsem práci a ta se musela udělat.“ „Věc, na které mi u koní nejvíce záleží, je naše společná komunikace. Je to něco, na čem nikdy nepřestanu pracovat. Sleduji osamělé koně i koně ve stádě, sleduji koně domestikované i divoké mustangy, snažím se vnímat jejich duši, jejich přirozenost. Pozorné studium jejich akcí a reakcí mi pomáhá volit správný přístup. Díky tomu je dokážu požádat takovým způsobem, že mi rozumí a chtějí mi vyhovět. Věřím, že tak je to přirozené. Je to cit, který jsem sám v sobě a pro sebe oživil.“ „Pravá jednota a ochotná komunikace mezi koněm a mnou není něco, co bych vám mohl předat. Musíte se to sami naučit. Musí to přijít z vašeho nitra a nitra vašeho koně. Vše, co vím o koních, mě naučili koně.“ Kniha Pravá jednota byla poprvé vydána v roce 1987 a od té doby se stala nepostradatelným průvodcem lidí, kteří hledají cestu ke svým koním. Četba této knihy je jako krátká návštěva u Toma. Na konci dne pak odjíždíte s úsměvem a pocitem, že se navždy změnil váš přístup nejen ke koním, ale i k lidem a celému životu. Při práci s jezdci a jejich koňmi často mluvím o koňském pudu sebezáchovy, který pro mne obsahuje fyzický, mentální a ještě třetí faktor. Již delší dobu hledám správná slova, jak popsat a vysvětlit třetí faktor a jeho vztah ke zbývajícím dvěma, fyzickému a mentálnímu. Mluví se o něm nejméně, ale já začínám věřit, že je tím nejdůležitějším stupněm k pochopení. Jezdec musí pochopit pud sebezáchovy v koňské mysli, těle a třetím faktoru, v jeho duši. Aby s ním mohl začít pracovat, musí pochopit, jak mnoho to pro koně znamená. Musí najít způsob, jak by svým přístupem koně ujistil, že si může ponechat svůj pud sebezáchovy, a přesto splnit přání svého jezdce. To je velmi cenná zkušenost pro jezdce i jeho koně. Když se tak zamýšlím nad uplynulými roky, nejsem si jistý, zda jsem to, o čem hovořím, dokázal někomu ze svých žáků jasně vyložit. Někteří pochopili část a dokázali ji i použít. To jim pomohlo překlenout místa, která jim chyběla. O co hůře – netuším, jak mnoho jsem ještě sám neobjevil – a jak mnoho by se objevit dalo. Tom Dorrance