Cestopisy

Quido Šimek (1857–1933) byl charismatický litomyšlský kupec, který se do dějin své rodné Litomyšle zapsal především jako kreslíř, kronikář, sběratel, spoluzakladatel městského muzea, majitel soukromého muzea a velký humorista. V roce 1893 se vypravil do Itálie, o čemž podal osobité svědectví v knize Cesta do Itálie a po Itálii, po zemi, po vodě i v luftě, kterou pod pseudonymem Jeremiáš Okurka vydal téhož roku vlastním nákladem v Žamberku u Josefa Vetterla. Jde o satirické vylíčení různých okolností jeho účasti na jubilejní pouti do Říma, kterou absolvovalo asi 400 poutníků z Čech, Moravy a Slezska. Cesta trvala asi 20 dní a Šimek během ní navštívil mimo jiné také Neapol, Vesuv a Pompeje, odkud si domů přivezl několik pozoruhodností včetně několika dlaždic z mozaiky v Pompejích. Druhou cestu za hranice Rakousko-uherské monarchie podnikl Quido Šimek v roce 1900 ve 43 letech spolu se svými třemi litomyšlskými přáteli – čalouníkem Františkem Sobotkou, majitelem továrny na výrobu oleje Janem Vandasem a knihkupcem Karlem Veselíkem. Jejich cílem se stala světová výstava v Paříži, která měla představit úspěchy evropské civilizace v 19. století. Putování Litomyšlanů trvalo od 2. do 18. června. Ještě téhož roku Šimek výpravu na tuto výstavu literárně zpracoval a vykreslil v rukopise Cesta do Paříže 1900. Ani po více než sto letech neztratily Šimkovy cestopisy, které vydáváme v jednom svazku v jejich plném znění i barevnými obrázky, nic na své povaze zábavných humoristických textů schopných pobavit i současného čtenáře. K tomu jde o zajímavé doklady vnímání cizího prostředí očima příslušníka kupeckého stavu, tedy ne o popis z perspektivy školeného příslušníka elitních vzdělanostních kruhů, ale o vidění hostitelského prostředí z pohledu běžného – byť zvídavého a kulturně zakotveného – obyvatele malého města. Oba cestopisy jsou svědectvím nejen o Šimkově humorné povaze, ale také o jeho vypravěčském nadání. Jsou plné názorných líčení způsobů života zahraničních metropolí, která dovedou čtenáři zpřítomnit atmosféru těchto měst; platí to zejména o vykreslení atmosféry světové výstavy a pařížského života vůbec.