Druhá básnická sbírka současného představitele mladší generace (*1982) obsahuje poezii, která se především zamýšlí nad existencí člověka a lidským bytím. Symbolika života, která je stěžejním tématem Jurmanovy sbírky, je demonstrována na hudební stupnici, na níž existence člověka vstupuje do jednotlivých kapitol svého trvání. Klaviatura se tak stává pro autora nástrojem, na němž může rozehrát motivy zrození, dětství a mládí, dospělosti, umírání a smrti. Všechna tato stadia popisuje Jurman ve stroze sevřené podobě, v níž je každý verš většinou tvořen maximálně ze dvou až tří slovních spojení. Tato výrazová úspornost dává autorovi možnost, aby formou řetězících se asociací vyjádřil nejrozmanitější rozměry i proměny lidského bytí.